Moje lucidní toulky
Jak já jsem se těšila, až se zas vrhnu na psaní článků.Poslední týden pro mě byl docela vytížený. Jelikož byla druhá část zkouškového období a já si ještě dvě zkoušky dodělávala, musela jsem tomu také přizpůsobit svůj volný čas. Dva dny u mě spala kamarádka, od rána jsme se spolu učily a u zkoušky jsme nakonec uspěly obě dvě, ačkoliv s mou roztěkanou pozorností jsem tomu moc šancí nedávala.
Poslední dobou se mi dějí zajímavé věci - tak například jsem si u oné zkoušky vytáhla úplně stejné otázky, jaké jsem si vytáhla na předešlém pokusu. Nevím, jaká je pravděpodobnost, že z dvaceti otázek si vytáhnu úplně stejnou kombinaci dvou jako minule... Skoro se zdá, jako by tam čekaly na mě, protože si je nikdo přede mnou nevytáhl. A skoro taky jako by to byl vzkaz od kohosi, kdo mi přes rameno šeptá: "Neboj se a důvěřuj mi. Vím, co dělám."
(zdroj obrázku: Pinterest)
Jenže moje zajímavé zážitky tímto nekončí. Na věci podobného rázu si já ve svém životě už vlastně docela zvykla (což nemění nic na tom, že u nich vždy užasnu jak malé dítě), ale co se mi už delší dobu nestalo/nezdálo, je tak zajímavý lucidní zážitek, jaký jsem měla před pár dny.
Vysvětlení pro mé čtenáře, než budu pokračovat dál: lucidně snít znamená "procitnout" ve snu, uvědomit si, že sním. Sen se pak většinou odehrává dál (pokud si to tedy neuvědomíme ve chvíli, kdy nám v tom snu jde o život - pak se asi většina lidí spíše probudí) a my jsme tak jeho pozorovatelem. Taková situace není až tolik neobvyklá a nabízí nám skvělé možnosti - např. když si uvědomujeme, že sníme, můžeme si ten sen řídit sami, přetvářet si ho podle sebe, vidět různá místa a lidi.
Když jsem si v knize Průvodce lucidním sněním kdysi přečetla, že se LD (= lucid dreaming) dá trénovat a že mi nabízí tyto možnosti, zaklapla jsem před usnutím knihu a odhodlaně si řekla, že "dnes budu lucidně snít a basta." Když pak v noci přišel první sen, mé odhodlání bylo tak velké, že jsem se při jeho začátku zaradovala. Pamatuji si, že jsem se snažila měnit tapety pokoje, ve kterém jsem se v tom snu nacházela, na jinou barvu. A pamatuji si taky to, že to nebylo poprvé, kdy jsem se přesvědčila o tom, že to tak jednoduché vůbec není! Musela jsem se dost soustředit a rozhodně to nebyla žádná brnkačka.
Už dříve jsem něco podobného zažila, když se mi zdál sen, ve kterém mě dlouho honil nějaký ozbrojený muž a snažil se mě zabít. Větší část toho snu jsem před ním utíkala, ale nakonec jsme se spolu ocitli v nějaké věži a už nebylo kam dál utíkat, mířil na mě pistolí a v tu chvíli jsem si konečně z toho strachu uvědomila, že to vlastně není reálné a že se mi to jen zdá. Začala jsem opakovat, že tu pistoli pustí a pamatuji si, že to trvalo SAKRA dlouho, než se to fakt stalo. Tu pistoli však nakonec pustil a ona explodovala.
Ne, ve snech se víceméně logika hledat nedá. Jaká informace mě ale zaujala: Indiáni dříve běžně užívali lucidního snění jako určitou formu terapie, kdy se "nořili" do svého podvědomí (neboť, jak možná víte, sny jsou projekcemi toho, co se děje v našem podvědomí) a pracovali tak se svými nevědomými programy, nebo chcete-li, se svými vnitřními démony.
Něco podobného jsem chtěla zkusit i před pár dny, kdy jsem v noci lucidně snila. Nepamatuji si sice všechno (já si kolikrát nadávám, že si to mám hned potom psát), ale některé věci si pamatuji zřetelně. Tak například, jeden z těch zajímavějších zážitků je ten, že jsem se v tom snu setkala s nějakou dívkou. Najednou tam prostě byla a já jí nejdříve nepoznala. Když se mě ale zeptala: "Ty mě snad nepoznáváš?", hned jsem si vzpomněla na ní i na její jméno - v tu chvíli jsem věděla, že mě už musela v některých mých snech provázet, aniž bych si to po probuzení pamatovala. Teď už vůbec nevím, co jsme spolu podnikaly a nepamatuji si už ani to jméno. Vím jen to, že bylo vcelku neobvyklé a že měla černé mikádo. Nikoho takového z běžného života neznám (nebo aspoň o tom nevím).
Další zajímavá věc: I v tom snu mě napadlo, že bych se mohla zkusit více ponořit sama do sebe, jako to dělali Indiáni. Problém byl v tom, že jsem vůbec nevěděla, jak to mám provést. Zavřela jsem oči a byla tma (ano, taky se divím tomu, že to ve snu jde) a další, co si pamatuji, je to, že letím k nějakému autobusu. Prolétnu předním sklem, zkoumám, kdo sedí za volantem, kdo sedí dál ve voze, s překvapením zjišťuji, že jsou to všechno ženy. Mluvím na ně, ale nikdo mi neodpovídá. Hrozně mě to frustruje, nadávám, ale nikdo si mě nevšímá... - Kromě jedné paní, se kterou se dám do řeči a spřátelíme se spolu. Chvíli je dojatá a brečí, já jí konejším, asi mi i ona říká něco důležitého. "Asi" píšu, protože si to opět více nepamatuji. Zůstaly jen pocity a dojmy.
Co dalšího si z toho snu pamatuji, je to, že jsem odmítla myšlenku, že by mě to vlastní řízení snu stálo tolik mentálních sil. Prostě jsem si řekla, že je to už jenom program v mojí hlavě a teď to bude po mém. A opravdu bylo.
Mám z dřívějška zkušenost i takovou, že jsem se v mém LD snažila kontaktovat jistou osobu. Chtěla jsem se s ní vidět a hodit řeč, ale vůbec mi to nešlo. Pořád, tak jako všude, platí vesmírný zákon svobodné volby. Pokud se tedy snící nesmíří s tím, že dotyčný bude jen jeho vlastní projekcí.
Máte také nějaké zkušenosti s lucidním sněním?
Em
Když mívám lucidní snění tak často o létání. A je to úžasný pocit když víte, že je to vlastně sen a můžete kamkoliv.
OdpovědětVymazatVracím se docela často na stejná místa a ta místa jsou spíše z minulosti. Třeba nějaké farmy a nebo takové chudé městečka a tak.
A jak jsi psala ty, také se mi stává často , že mě někdo honí ale to si vážně honem uvědomím a tak začnu létat. Pak je z toho ta super létačka. :D
Jednou jsem byla dokonce v takové zajímavé cukrárně kde na dortech seděli obří barevní papoušci :D no smála jsem se ají ve snu ale nakonec jsem si fakt něco dala a už nevím co. Je toho hodně. Taky si to budu muset zase zapisovat, na nějakou dobu jsem přestala :).
Miluji létací sny! Řekla bych, že těch mých je drtivá většina létacích. :D
VymazatMně se to až tak často nestává, ale je pravda, že v tom největším stresu si uvědomím, že je to jen sen.
Díky za tvé sdílení. :)
Mně se tohle asi nikdy nestalo nebo si alespoň nepamatuju, že bych si ve snu uvědomila, že sním. Musí to být dost zajímavý zážitek. Zkusím se na to soustředit, třeba se mi to taky povede.
OdpovědětVymazatRozhodně, doporučuju i zmíněnou knihu Průvodce lucidním sněním. :)
Vymazat