Vědomý vstup do nového roku

prosince 29, 2017 Unknown 8 Comments

   Když nad tím tak přemýšlím (a přemýšlím už pár dní), je to vcelku paradox, jak jsme zvyklí slavit příchod nového roku. Ze všeho nejdřív: Rozhodně nejsem abstinent. Skleničku vína v dobré společnosti neodmítám, zřídka, ale přece se napiji i tvrdšího alkoholu. Nezatracuji alkohol vůbec, ale tento rok jsem si uvědomila, že většina lidí si to bez něj neumí představit a to především na Silvestra. Zpít se do němoty, dobře se najíst, vystřelit pár rachejtlí - to je klasika, na které je mnoho z nás odchovaných. Přitom větší množství alkoholu je pro tělo nejen nezdravé, ale také oslabuje lidského ducha. Co to tedy vůbec oslavujeme, v čem ta naše "oslava" spočívá?



  Takže já jsem se rozhodla tento rok, než se napiji, vědomě zauvažovat nad právě uběhlým rokem. Poslední týden si zapisuji vše, co mi přijde na mysl v souvislosti s rokem 2017 - co jsem zažila, jaká nová místa jsem viděla, kde všude jsem byla, jakých příležitostí se chopila, s kým jsem se za tento rok sblížila, s kým se naše cesty naopak rozdělily a tak celkově rekapituluji svůj rok; a to nejen takto vágně. Mapuji své myšlenkové pochody, zaznamenávám nejen to, co mi život připravil "tam venku", nýbrž i to, jak jsem si to "zařídila" v sobě samotné. A to doporučuji každému - klíč k sebeuvědomění a efektivní sebereflexi spočívá v sebepozorování se. Z dlouhodobého hlediska je k tomu skvělým nástrojem zápisník. Pokud ale nemáte zápisník, zkuste to letos jako já. Posaďte se. Nadechněte. Vydechněte. A ponořte se do uplynulého roku. Ponořte se do sebe samotných.

   Než se připojíte k vašim přátelům nebo rodině při vašich oslavách, nezapomeňte si udělat čas také na sebe. Je důležité nad sebou a svým životem přemítat, alespoň podle mě - ale stejně tak důležité je procítit přítomný okamžik, který nám uniká, když se necháváme ustavičně odnášet myšlenkami a ani o tom často nevíme. Takže... Kde jsi teď? Jsi sám, jsi s přáteli? Jak se cítíš ve svém oblečení, neškrtí tě třeba guma u tepláků? Zní to směšně, ale uvědomit si sám sebe teď a tady, se vším, co cítím, slyším, se vším, co mě teď tvoří - to je Život. To je všechno, co teď momentálně máme. A je to také jediné "místo" (= stav mysli), kde můžeme sami sebe spatřit.

Em